Jawa půldeci tour

Tohle jsou stránky party bláznů, kteří dotáhli do konce jeden z nápadů vzniklých při zdolávání bečky Litovle.

Jedovnice

Vše začalo při jedné z mnoha akcí v práci, kdy jsme s Radkem chtěli ukázat klukům, jak je fajn cestovat na motorce. Jenže skoro všem schází papíry na motorku a motorky taky. Tak došlo na fichtly. Toho má doma každý. Jenže pak to na nějaký čas zase usnulo. Až na jedné další bečce jsme nápad zase oživili a tak se jelo. Všicni vyhrabali ze stodol, garáží a šupní své prachem zapadané pionýry, oprášili je a snažili se je naladit a nastartovat. Vraťa nechal natisknout trička a vznikl název Jawa půldeci Tour. A už jsme se těšili na odjezd. Jenže sotva po příjezdu do práce začalo pršet, a tak jsme celou akci přeorganizovali na odjezd cca 1 km vzdálenou chatu s kabíkem a lahváčema.

           

Akce byla super, jenže odpoledne už nepršelo a ráno bylo nádherně. Takže jsme to odpískali zbytečně brzo. Tím pádem přišel na řadu druhý termín o týden později. Ve 12 jsme zapíchli práci, zvážili "stroje" a nastal ostrý start.

    

Cestou jsme ještě vyzvedli Mirka, který se toužil také zúčastnit. Dojeli jsme akorát na oběd do Drahanovic " Na Novou" , když začalo doslova chcát. V klidu jsme poobědvali a začali cucat nealka. Tolik jsme jich snad ještě nikdo nevypil.


Ale venku chcalo a chcalo. Když to asi po dvou hodinách vypadalo, že už přestává, tak jsme zaplatili a sradostí servírky, že už konečně vypadnem vyšli ven. Jenže se rozpršelo zase. Po dalši hoďce a Bernardech jsme to riskli a vyrazili směr Plumlov. Cestou pršet přestalo, a tak jsme bez problémů dorazili do cíle. Foto na hrázi a přesun do kempu.

         

Tam jsme zavrhli stany a půjčili si chatky.

   

Jednak zase začalo pršet a vyšlo to i levněji. Dalo se po štvrtce a hurá na zahrádku.


Pivo ni moc, ale speciality z udírny super. Spát jsme šli jako poslední z kempu.


Zato vzhůru jsme byli první. Pak přišla zpráva z domu, že se nám narodilo pět štěnat. Pak 7, 10 a skončilo to dvanácti. Takže mě čekalo vydání.

    

Kluci totiž chtěli jít za kmotry. Následovalo rozhodování co dál.


Radek říká: když už jsme tady, tak zajedem na Macochu. A tak se jelo. První přišel Drahanský kopec (zabiják pincků). 8Km stoupání. Někteří ho vyjeli se svěšenými žebry na svých strojích. Než dojeli poslední Radek už měl vykouřenou druhou cigaretu.

   

Pomalu se vyčasilo a už jsme se blížili k Macoše. Cestou jsme si užívali nezvyklý zájem o naší výpravu. Při výjezdu k Macoše jsme předjíždeli cyklistu, který z našich čudících strojů asi nebyl moc nadšený. Nebo aspoň jeho plíce podle dusivého kašle. Tímto se mu omlouvám.

                  

Potom prohlídka propasti a okolí. A zase otázka: co dál. Opět to rozsekl Radek. Směr Jedovnice. U benzínky doplnění paliva a sjezd dolu na náměstí do hospody Olšovec.

     

Tam začalo pravé obžerství. Šílené porce a úžasná chuť zaručovali že zde určitě nejsme naposled. Po přecpání krátký přejezd do kempu Olšovec a opět pronájem chatek. Takže stany a spacáky jsme táhli zbytečně. V kempu jsme byli hned středem pozornosti. První přišli holanďani s foťákama. Hned chtěli nějaký stroj koupit. Jenže tyhle stroje se neprodávají. Následovali kluci z motorkáři.cz, kteří tam měli sraz. Přemlouvali nás ať s něma jedeme zítra na vyjížďku na Macochu. Marně jsme jim vysvětlovali že je budeme brzdit. Tvrdili že to nevadí, že pojedem první. Vydrželo jim to až do zavíračky "U Šedýho Vlka". Jenže ráno byli všichni tuzí, a tak jsme dali gulášovku na spravení a vyrazili k domovu. Cestou ještě zastávka v Sloupskošošovských jeskyních a na Suchém.

           

Dojeli jsme bez sebemenších problémů. Nikdo nám nevěřil, že dojedem všicni aspoň na Plumlov. My jsme projeli celou trasu bez problémů. Jedinná závada byla ulomený stojan na Petrové jednadvacítce.